Příběh Denči

received_4696029377085673

Konečně je to tady „Den D“, na kterém jsme se s mojí dlouholetou kamarádkou Nikčou, domlouvaly téměř dva měsíce, a na který jsem se tolik těšila. Dlouho se nám nedařilo sladit termín návštěvy tak, aby vyhovoval oběma rodinám s dětmi. V jeden moment už to vypadalo, že snad ani nepojedeme, ale klaplo to a my sedíme v autě plném tašek, batohů, odrážadel a jiných věcí pro 3 letou treperendu a těhotnou maminu! Vyrážíme i s mým partnerem Honzou, tatínkem Valči. Cesta do Bratislavy je dlouhá a náročná. Po několika čůracích pauzách, kolem 22 hodiny, vzjíždíme do garáže bytovky, kde bydlí Nikča s manželem Kubou a 2 malými dětmi. Vítáme se s nimi a HURÁ…konečně jsme tady.

 

Po krátkém přivítání s přáteli odcházíme s milion taškami a jedním kufrem do jejich bytu. Bydlení mě na první pohled příjemně překvapí. Je tu čisto, voňavo a útulno. Ubytováváme se v úhledné a moderně vybavené ložnici a já při uspávání Valinky úplně odpadávám vyčerpáním a usínám.

Ráno po probuzení obdivuji, jak krásně barevně sladěné, ale hlavně prakticky vymyšlené, mají naši přátelé své bydlení. Cítím se tu příjemně a zamýšlím se nad tím, jak to doma máme zařízené my a co by se u nás dalo vylepšit. Kromě toho se také zamýšlím nad tím, jak je možné, že tu má Nikča s Kubou „na můj vkus“ až přespříliš čisto. V hlavě mi běhají myšlenky, jak se jim to daří udržovat se dvěma malými dětmi za zády a jak je vlastně možné, že my tak čisto doma nemáme. Mísí se ve mně zvláštní pocity.

 

Na jednu stranu se bojím, abych tu Nikče někde něco neumazala, neušpinila…je to tu všude čistější než v přepychovém hotelu, ale zároveň se cítím v té čistotě a upraveném a útulném bytě příjemně. Každá věc má své místo, nikde žádné zbytečné věci, žádné „lapače prachu“, zkrátka jen vše potřebné.

U Nikči jsme strávili necelé dva dny a i tak krátká doba stačila k tomu, abychom se s Honzou vzájemně shodli na tom, že až dorazíme zpátky domů, uděláme veliký generální úklid a zařídíme si bydlení podobně, jako to má  Nikča s Kubou. A tak se taky stalo.

Vzali jsme náš dům útokem. Vše nepotřebné a zbytečné letělo do koše a v koši také skončilo i to, co jsme již delší dobu nepoužívali. Nakoupili jsme úložné boxy a krabice, prostory vyčistili a náš dům získal úplně jiný rozměr. Najedou jsme měli kolem sebe čisto, vše mělo své místo a začalo se nám žít tak nějak lehčeji, jednodušeji. 

Úklid byl náročný, trval cca. jeden týden, ale veškeré úsilí stálo za to. Ještě dnes, po měsíci, se chodím koukat na uklizenou pracovnu a technickou místnost a uvnitř sebe se usmívám a mám dobrý pocit z vykonané práce.

 

S úklidem se u mě dostavil i příjemný pocit na duši. Tím, že jsme se zbavili spousty již nepotřebných věcí, odešla s nimi i část naší minulosti, která už nebyla potřeba. Došlo tak i k psychické očistě, která u nás byla po půlročním těžkém období nesmírně potřebná a důležitá (nutná).

Niki, Kubo, ještě jednou obrovské DÍKY za vaši inspiraci. Denča

217160179_1187292191786908_5905300648453385706_n
received_4696029377085673
214194459_453713265864791_1212260672763549554_n